Během několika posledních let se uhlíkové nanotrubice dostaly do hlavního předmětu výzkumu v oblasti nanotechnologií, vědy o materiálech a v elektronice. Vzhledem k jejich vynikající mechanické stabilitě a elektrické vodivosti se staly jedním z nejpopulárnějších uhlíkových materiálů. Uhlíkové nanotrubice jsou podlouhlé útvary, jejichž stěny jsou tvořeny atomy uhlíku s vnitřním průměrem > 0.9 nm. Používají se například k výrobě zářičů pole s vysokým podílem běžných emisí, kompozitní plniva a ložiska nanočástic. Pro tepelné zpracování uhlíkových nanotrubic jsou požadovány vysoké teploty přes 2000°C k odstranění k strukturálních vad jako jsou kovové nečistoty a mezery. Vysoké teploty jsou také nutné pro změnu struktury trubic z jednostěnných uhlíkových nanotrubic (SWNT) na dvoustěnné uhlíkové nanotrubice (DWNT) nebo dokonce na vícestěnné uhlíkové nanotrubice (MWNT). Obě nanotrubice - DWNT a MWNT - jsou mnohem stabilnější v porovnání s jejich jednostěnnými ekvivalenty. Ke strukturálním změnám u DWNT a MWNT nanotrubic dochází při teplotě mezi 2000°C a 2800°C v Argon atmosféře. Grafitové LHTG laboratorní pece umožňují teploty až do 3000°C a jsou tak ideální pro tento účel, pokud je uhlík přijatelný v atmosféře.
